Co je to agility a něco málo z historie
Agility jako nová moderní kynologická sportovní disciplína se poprvé na veřejnosti představila v roce 1978 na slavné Cruftově výstavě v Anglii jako součást doprovodného programu výstavy. Z Anglie se rychle tento sport rozšířil do celého světa.
Zásady tréninku agility
1) Pes pro agility by měl být především zdravý. Má-li pes nějaké zdravotní problémy, zejména s klouby, poraďte se nejprve s veterinárním lékařem, zda pro něj agility bude vhodnou činností.
2) Při výcviku chvalte a odměňujte hrou či pamlskem i za sebemenší pokrok, pes se pak bude snažit o to víc. Je výhodou, je-li pes motivovatelný na hračku nebo na pamlsek - to výrazně usnadňuje výcvik, nebojte se proto při výcviku odměny používat. Nešetřete chválou, radujte se se psem, a hlavně se naučte hlasem výrazně odlišit běžný povel od pochvaly.
3) Psa na parkuru netrestejte. Většina chyb, které udělá pes, vyplývá z chyb psovoda. Pokud pes udělá chybu, zamyslete se nad tím, proč ji asi udělal - pozdě dostal povel nebo jste špatně pohnuli tělem.
4) Při výcviku postupujte od jednoduššího ke složitějšímu. Nejprve psa naučte překonávat na povel jednotlivé překážky, a teprve až je bude bezpečně zvládat, začněte s kombinacemi několika překážek. Buďte trpěliví a nemějte na svého psa přehnané nároky. Berte vždy ohled na věk psa a jeho fyzickou zdatnost, zejména začínáte-li cvičit se štěnětem. Začínající pes by v žádném případě neměl na překážkách zažít něco nepříjemného, buďte proto opatrní zejména při nácviku zónových překážek.
5) Cvičení ukončete vždy včas, dokud to pejska baví, jen tak docílíte toho, že ho cvičení bude bavit i příště.